Ráno kafe, abys vůbec začal/a fungovat.
Po obědě další, protože jinak usneš u tabulek.
Odpoledne jsi polomrtvej. Večer protivnej.
Spánek? Ha ha.
Ne, problém není, že máš málo energie.
Problém je, že s ní zacházíš jak prase s porcelánem.
Ráno: první fail dne
Ráno není rituál. Je sprint.
Vstaneš → kafe → kalhoty → mail → stres → život v troskách.
Kafe jako autopilot. Ne volba.
Spíš reflex.
Jenže realita? Ráno ti dává do ruky otěže dne.
A buď si je udržíš…
Nebo celý den jen hasíš požár, který sis sám založil.
Tady nejde o to, jestli piješ kafe.
Jde o to, jestli mu velíš, nebo tě vede na vodítku.
První kafe? Zkus to trochu jinak
Neboj, nikdo ti kafe nebere.
Ale místo toho, abys do sebe hnal espresso na lačno,
zkus změnit pořadí.
Voda. Vzduch. Ticho. Možná čaj. Možná kombucha.
(Ne kvůli čakrám. Kvůli tomu, že funguje.)
A teprve pak – kafe.
Bez třesu, bez paniky, bez pachu chemie.
Co se stane?
-
Lehčí hlava
-
Méně křečí
-
Méně „zachraňování“ dopoledne
Žádná magie. Jen logika bez bullshitů.
Odpoledne: místo produktivity jsi zombie
14:30. Tělo říká STOP.
Ty říkáš: "Ještě jedno kafe." Nebo čokoládu. Nebo cokoliv, co cukrem nakopne mozek.
Jenže nakopne = sešup.
Klasický jojo.
Tady jedna pravda:
Odpolední únava není tvoje selhání.
Je to daň za ranní chaos.
Poslední kafe? Tenhle tah tě zabije
Poslední kafe dne je jako večerní tequila.
V tu chvíli to vypadá jako dobrej nápad.
Ale ráno? Žal.
Dáš si kafe → na chvilku ožiješ →
mozek jede → večer v tahu → spánek v hajzlu →
ráno = restart noční můry
Tvoje tělo nejede na energii. Jede na dluh.
Moje kávová kocovina
Dopoledne? Dávky kofeinu jak v laboratoři.
Po obědě? Pád jak akcie během krize.
Když to šlo, lehnul jsem si. Když to nešlo, přežíval jsem.
A večer? Totální vyčerpání.
Ale stejně jsem nemohl usnout.
Noc rozbitá. Ráno jako z mlhy. Kafe jako jediný startér.
Jo – měl jsem energii.
Ale roztříštěnou, chaotickou, rozlítanou.
Práce? Spíš parodie na produktivitu.
Pak jsem začal pomalu měnit – čaj místo kafe.
Ne kvůli klidu. Kvůli funkční energii bez karambolů.
A jo – objem větší, chuť někdy lepší.
Hlavně: žádný výkyvy. Jen stabilita.
Proč dvě fáze? Protože den má dvě půlky
Ráno: nastavíš tón.
Odpoledne: udržíš, nebo to celý potopíš.
Dvě různý situace.
Takže dvě různý řešení.
Nejdřív si nastav rytmus. Pak se nauč ho nepos*at.
Změna netrvá den. Ale stojí za to.
První dny: meh.
Druhý týden: hele, ono se to fakt hýbe.
Na konci měsíce: jiný den. Jiný tělo. Jiná hlava.
Žádný detox. Žádná terapie.
Jen 30 dní normálního režimu, co dává smysl.
Kafe není problém. Chaos je problém.
Tvoje tělo nepotřebuje víc kofeinu.
Potřebuje méně bordelu.
Není to o tom, co si dáš.
Je to o tom, v jakým rytmu to celý jedeš.
Nečekej zázrak.
Čekej systém, co ti přestane rozbíjet den.